Landmannalaugar trek - to nejlepší z Islandu

Vyráželi jsme ze Selfossu kde jsme zřídili dočasnou základnu, protože pod mostem vysázeli travnaté pruhy a opravdu pohodlně se tam spí. Ve městě je taky knihovna a supermarket Bonus bez kterého se určitě neobejdete. Taky samozřejmě kemp, ale za ten se plati

Neuvěřitelným štěstím jsme stopli záchranáře v obrovském jeep co jeli nacvičovat do divočiny a jeli podobným směrem jako my. Nakonec nás dovezli přímo do Landmannalaugaru a považuji to za neuvěřitelné štěstí, protože jinak nevím jak bychom se tam dostali. Projížděli jsme po sopečných pláních které vypadaly jako nedozírné uhelné doly, kde se marně snaží o rekultivaci zeleně a určitě nění těžké se v nich ztratit. Ale nakonec i tam jsme potkali Toyotu yaris jak hodně rozvážně překonávala lávové výmoly, takže tuším že bychom se určitě nějak dopravili.

Pro většinu lidí cesta začína právě v Landmannalaugaru, ale pokud nechcete spolehat na vrtkavou štěstěnu doporučuji obrácený směr. Tudíž můžete začít u moře v Skogaru nebo až za ledovcem v Pórsmörku a skončít v Landmannalaugaru, kde už jistě stopnete někoho, kdo jede do civilizace nebo při nejhorším skočítě na bus.

Landmannalaugar

Jen co efektně přebrodíte dva potoky ocitnete se ve světě barev. Je to asi jako vstup do Tolkienovy roklinky. Šedou a černou vystřídají porosty zelené trávy s ovcemi a kopce pokryté nejneuvěřitel­nějšímy barvamy, od sirné žluté po modrou. A tím to nekončí, pokud nejste na barvy tak vás uchvátí ralativně luxusní, ale vkusný kempu za 800isk/osobu s kompletním vybavením a úžasným horkým pramenem, kde si vyberete jaká teplota vám nevíc vyhovuje a kocháte se islandskou přírodou. Jediná nepříjemná věc je vylézt na břeh do 10°C zimy a větru a vytvořit rekorkd v oblékání. Při večeři mi mrzly prsty a smutně jsem vzpomínal na rukavice. Aspon že jsem měl čepici.

Ráno jsem si vyšli na místní vrchol Bláhnútur odkud je nádherný výhled, sešli do barevného údolí a po návratu do kempu konečně vyrazili na cestu. Určitě by v okolí bylo ještě pár míst k navštívení, ale předpověď nám přála jen tři hezké dny a ty jsme chtěli využít na cestu do Skogaru a především na poslední fázy mezi ledovci.

Po výstupu na náhorní plošinu nás čekala příjemná chůze a dechberoucí panoramata. Bárevné kopce vystřídalo lesknoucíse lávové pole a zasněžené vrcholky. Došli jsme k první ubytovací chatě a kempu, ale je dost vysoko tudíž bez travy a drahý 1000isk/osobu. Nemají ani moc rádi, když jim odpočíváte u baráku natož používáte toalety. Vyrazili jsme dál a čekalo nás několik krátkých, ale s přibývající únavou nepříjemných výstupů a nekonečné sbíhání a vybíhání vodních koryt. Vrchol a konec dne nastal při pohledu na jezero Alftavatn a ledovce v pozadí. Při sestupu jsme potkali několi nenápadně odpočívajících turistů co jen čekali až všichni přestanou chodit a utáboří se mimo kemp. Následovali jsme jejich vzor, zalezli si do vedlejšího údolí a zabivakovali.

Současná karma článku: 15.95
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

p7311004	p7311007
p8011038a	p8011044
p8011072	p8011073a
p8011089	p8011096

Diskuse k zápisku