Kurata v Indickem Dilli

Nejsem žádný velký cestovatel, ale docela mě to baví a občas jsem si i něco přečetl, ale tuhle lekci jsem potřeboval.

Po příletu do Dillí jsme si vzali taxi. Tom měl skvělej nápad najmout zabezpečeny, který by nás mělo zaručeně zavést na místo určení. Já si chtěl hrát na drsňáka a chtěl venku usmlouvat nějakého chudáka, ale naštěstí jsem to odložil na později a už se k tomu nikdy nedostal. Od agentury jsme dostali papír s místem výstupu a nebýt toho, že jsme ho odevzdali dřív, všechno mohlo být jinak. Takhle jsme nastoupili a zapojili se do místního provozu. Všichni tu hodně troubí, stejně jak v Itálii, ale bez nadávek a sprostých gest. Jde jen o to, aby o vás další auta věděla, protože téměř nikdo nemá zpětný zrcátka a tak se do dvouproudové silnice vejdou 4 auta. Tři na asfalte a čtvrté na prašnou krajnici mezi lidí. Za 150Kč jsme ujeli asi 20Km, ale ani zdaleka jsme se nedostali, kam jsme chtěli. A tím začalo naše oškubáni. Dostali jsme se do rukou protřelých podnikatelů turistického ruchu a ti nás už nepustili. Naprosto odmítli možnost nákupu jízdenek na vlakáči a vzali si nás do péče. Prý obvolali vše co se dalo a jizdenky budou až za 5 dní. To nás dostalo. (Později jsme se od cestovale dozvěděli, že to nebyla pravda, ale i jemu trvalo 2h než se dostal na správné místo a to už na cestách 8 měsíců) Dillí z mého pohledu byl naprostý šok. Celé město smrdí a po pár najetých kilometrech zjistíte, že k tomu má dobrý důvod. Na silnici se na různých místech vylévá kanalizace, všude jsou odpadky a z nich moc úhledně fatry. Kolem nich sedí lidé od prachu, ale najdete je i stočené u sloupů na dálnici. Většina domů má strženou přední stranu, takže moc hezky vidíte, co zrovna rodinka dělá. Kolem hlavní třídy se vytvořil moc pěkný kemp z posbíraného materiálu, nejvíce z modrého igelitu používaného na stavbách. V panelácích bydlí jen paní v obleku s kufříkem. Prostě představa 5 denního pobytu v tomhle smetišti nás vyděsila. To nás vrací zpět do agentury, kde se na nás všichni smáli, ukázali nám další spokojeně Čechy a obtelefonovali vše, co se dalo. Nakonec zbyli jen dvě možnosti. Letět za 200 doláčů přímo do Kathmandu včetně noclehu a odvozu nebo vzít soukromé taxi do Gorakhpur, což je 960km. Samozřejmě jsme věděli, že si z nás dělají výnosný obchod, ale představa shánění vlastního ubytování a cesty nás ani nenapadla. Nakonec jsme kývli na dobrodružnější cestu a nasedli do Suzuki Swift a vydali se na 20h jízdu. Řidič ještě nabral bratra a začali jsme vyjíždět z Dillí. Indie je pravděpodobně neustálé staveniště a ještě pár desítek let bude, protože jsem neviděl nikoho pracovat.

Ale má to zábavné následky, když jedete po dálnici a občas váš pruh skončí, tak musíte odbočit do protisměrného a porovnat se tam se starými tatrovkami, co svítí dálkáčema a míjí vás s počítačovou přesností o pár centimetrů. Kdyby měly radlicí, klidně řeknu, že jsou předchůdci Saladina. No užili jsme si spoustu offroadové zábavy. V noci se netroubí, ale překliknete z dálkáčů na blízko, což řidiče tak překvapí, že vidí, že vás hned pustí. Střídali jsme řidiče, aby vydrželi celou noc a proklatě je hnali, protože jsme jim nechtěli platit ubytko. Nakonec jsme dorazili do Gorakpur, skočili do prvního busu a 70km jeli asi 5h. Ale bylo to super. Lidí už jsou tu milejší a nekadí hned u silnice, ale za rákosem. Na hranicích jsme vyplnili nějaké indické dokumenty, vyměnili peníze, protože je ilegální vyvážet pětistovkový rupie a šli do Nepálu.

Moc jsem se tam těšil a nebyl jsem zklamán. Vzali jsme víza na 3měsíce za 100doláčů a šli se optat na bus. Samozřejmě si nás hned vzal někdo na starost a vše zařídil. Ale vcelku k naší spokojenosti. Během hodiny jsme jeli za 180kc do Katmandu(12h), vyměnili nám za slušný kurz dolary a ukázali stůl, kde se najíme. Musím pochválit střeva, ale zvládají to skvěle Můžete se snažit s hygienou jak chcete, ale kuchař stejně používá ruce, takže si myslím, že je lepší si rychle zvyknout. Zatím jsem žádné jídlo neodmítnul a místní Dhal si vyloženě oblíbil. A to nemám luštěniny rád (ani od babičky ). Jde o omáčku z luštěnin, curry, jogurtem a kdoví všeho ještě, míchanou s rýží nebo nabíranou plackami, které se neustále doplňují, dokud nejste plní. Taky jsem k snídani vyzkoušel něco sladkého smaženého s jogurtem, co prý dělá dobře na žaludek. Evidentně mi nebylo ještě zlé, takže to mělo přesně opačný efekt.

Až na Nepálské hranici jsme nepotkali žádné další cestovatele, ale teď už je to fajn. Zajistili jsme si povolení do NP a zítra vyrazíme do Jiri na Everes trek.
Jdu spát, protože všechny předešlé noci byli cestovní a o spánku se nedalo mluvit. Tom včera celou cestu seděl v uličce plné zavazadel a nemohl si ani zdřímnout. To já se jen mačkal.

Jinak jsme se v letadle seznámili s Vláďou, co se měl potkat s Vojtou v Dillí, takže přeju hodně štěstí a závidím vám vaše zkušenosti. Ale jednou to přijít muselo. Všechny pozdravuju a za čas se zase ozvu. Tom.

Současná karma článku: 9.96
Co je to karma a jak funguje?

Diskuse k zápisku