Island - Zlatý trojúhelník

Přiletěli jsme 30.července na Keflavícké letiště v pochmurném „Skotském počasí“ střídavě drobně pršelo nebo bylo jen hnusně. Trochu nešikovně jsme stopovali před kruháčem o kterém jsme nevěděli, ale i za velmi slabého provozu jsme během chvilé jeli do Reykjavíku. Na silnicích je nově zavedené rýchlostní omezení na 90 km/h, ale znalí místňáci používají tempomat na 100km/h a jezdí po dělící čáře kvůli bočním větrům. V okolí Reykjavíku jsou podél silnic vystavené vraky aut jako působivé varování před nebezpečnou jízdou a překročení 100km rychlosti se opravdu přísně trestá.

V Reykjaviku jsme stopli Rumunský pár, který mířil na nejvyhlášenější Atrakce Islandu: gejzír Geysir, vodopád Gullfoss a místo prvního parlamentu na světě Pingvellir. Který daleko více zaujme vzdalujícími se kontinentálními deskami(Euroasijská a Severoamerická) a prvním lesem který zde pravděpodobně potkáte. Také hojností kyselých borůvek a jiných modrých bobulí, naštěstí pro nás též jedlých. Pokud vám ovšem mohu doporučit hoďte na tuhle položku bobek a jeďte přímo ke Gullfossu. Cestou potkáte i geysirovou oblast tudíž uvidíte dvě zajímavosti ze tří a hlavně ty opravdu zajímavé.

Možná to je jenom moje špatná zkušenost se stopováním k Pingvelliru a zpět, ale je to jedno z mála míst, které bych na Islandu po druhé vidět nemusel. Na zpátek jsme dokonce museli jít pěšky dokud nás nepozvala důchodkyně na oběd a do vířivky. Mám ovšem obavy, že nemusíte mít takové štěstí.

Daleko poutavější je gejzírová oblast plná vroucích pramenů, gejzíru a rákosníčkových studánek.

Doporučuji si objednat pěkné počasí, stříkající voda proti ocelově šedému nebi není příliš kontrastní a fotky vás mohou lehce zklamat. My jsme kousek od gejsirů i zabivakovali a protože mě zlobil nový benzíňák tak uvařili na vroucím prameni.

Kolem šesté hodiny se celá oblast vyprázdnila a tu úžasnou podívanou jsme si pěkně v klidu a dešti vychutnali. Nachází se zde i Gejsír krerý dal jméno všem ostatním gejsírům. Naneštěstí už příliš často nesoptí a už vůbec ne moc vysoko, protože ho návštěvníci zaházeli kamením v domění, že to podpoří jeho potenci. Kdyby radši zkusili celer. Oto je to však větší radost, když ho doopravdy vidíte. Což se nám další den při dlouhém čekání na stop také podařilo. Ale moc nadšení jsme z toho nebyli, protože jsme tam tvrdli fakt dlouho. Nakonec jsme štastně ujeli těch 10km k vodopádu Gullfoss a ten na nás mocně zapůsobil. Batohy jsme si nechali nahoře na lavičce, protože Island je jedna z nejbezpečnějších zemí a taky se nám tam nikdy nic neztratilo a šli se kochat tím úžasným velikánem. Pro mě je dvoustupňový Gulffoss nejkásnější vodopád na Islandu. Můžete se k němu dostat na dosah ruky a nechat na sebe působit hromové dunění padající vody do hluboké rokle. Dokonce jedna místní Viktorka (islandsky Sigríður) vyhrožovala sebevraždou když na něm chtěli stavět elektrárnu, takové má Gullfoss kouzlo.

Současná karma článku: 9.21
Co je to karma a jak funguje?

Diskuse k zápisku