Konečně v horách a jeskyně na d Böge

Ráno vstáváme do mírně podmračného dne a sledujeme velké černé mraky válející se nad Skadarským jezerem a obdivujeme krásné zeleno fialové trnité rostliny, kterých je všude plno a večer nám znepříjemňovaly hledání místa na spaní. A protože máme již dvoudenní zpoždění oproti původnímu plánu, moc se nezdržujeme a jdeme na stop do vesničky Bogë.

Postupně se téměř všichni setkáváme na korbě jednoho náklaďáku, který s námi uhání s větrem o závod po nové silnici. Podle cestopisů zde silnice loni ještě nebyla, což svědčí o tom, že Albánci se skutečně ženou mílovými kroky kupředu vstříc západní „civilizaci“. Kousek před Bogë není silnice ještě dokončena, tak si užíváme i jízdu po staré vymlácené bahnité cestě, po které dojedeme až před hospodu doprostřed vesnice. Za cestu si řidič říká o 10 €, což se nám moc nelíbí, neboť nám to neřekl předem, ale vzhledem k místní přesile se necháme „ukecat“ a platíme mu.

Zde v centru vesnice je vedle baru také pramen s vodou, u kterého zažíváme tváří v tvář zdejší hořkou realitu, co se týče zacházení s odpadky. Když vidíte válet se flašku na cestě, není to sice moc hezké, ale to se stává, třeba jí někdo ztratil, pomyslíte si, ale když vidíte s jakou samozřejmostí a lehkostí si dělají místní lidé skládku všude okolo, je vám z toho smutno. K pramenu, kde i my jsme čepovali naše lahve, přišla stařičká, shrbená paní, která si natočila PETku a když zjistila, že je děravá a teče, prostě jí hodila doprostřed ulice a šourala se pomalu domů pro jinou.

My se pomalu vracíme zpět naproti Jakubáčovi a jeho skupině. Po chvíli procházíme kolem zeleného políčka plného kytek konopí. Jen tak uprostřed vsi a nikomu to nevadí. Protože je čas oběda, rozhodujeme se počkat zde. Po obědě jdeme na obhlídku vesničky a přicházíme k zajímavé asi 15 metů vysoké slepencové skále. Cestou zpět jdeme vyschlým korytem potoka, kde se na odpadcích pasou místní prasata.

Zpočátku stoupáme po kameny vykládaných cestách lemovaných nízkými kamennými zídkami a trnovým plotem, až se přes jednu zahradu dostáváme za vesnici a kamenitým svahem s řídce rozptýlenými borovicemi stoupáme po neznatelné stezce vzhůru. Cesta se nám za chvíli ztrácí, tak jdeme „po čuchu“ a přicházíme až k černé, nedbale zakopané hadici na vodu, která nás dovede až k prameni u jeskyně. „Jé, jeskyně!“ Na nic nečekáme, hážeme dolů batohy, vyndáváme čelovky a hurá do díry. Jeskyně to sice není nijak závratně veliká, ale má poměrně pěknou výzdobu v podobě malých krápníků a sintropádů. Poměrně rychle se však snižuje, až po chvíli končí vodní plazivkou, do které se nikomu z nás nechce, tak se raději vracíme.

Katka mezitím objevila před jeskyní šantu kočičí, nebo-li tzv. „kočkomrd či kočičí kokain“, což je jakési kočičí afrodisiakum a proto nám s ním kamarádsky potírá batohy, aby na nás „letěli místní kočky“. (Na kočky působí zejména látka nepelakton, která se vyskytuje v listech a stonku. Nepelakton má halucinogenní účinky, podle některých názorů je jeho účinek podobný LSD. Šanta je pro kočky neškodná. Nelze se jí předávkovat, protože většina koček ví, kdy má dost a další už odmítnou. Šanta nemá žádné vedlejší účinky a není návyková a lidé ji dřív používali jako léčivou bylinu. Šanta funguje jako anestetikum, má protirevmatické účinky, působí proti nadýmání, je močopudná, působí proti bolestem svalů, nastydnutí kloubů, proti hemoroidům a bolesti zubů, ale těhotné ženy by se jí měli raději vyhnout.)

Po této botanicko-zoologické vložce se vydáváme po cestě nahoru na západ. Netrvá dlouho a cesta i s námi se ztrácí v bukovém lese. Když vylezeme z lesa ocitáme se na malé mýtině u opuštěné (alespoň tak vypadala) salaše, kde na okamžik opět jdeme po cestě, do té doby než dojdeme do dalšího lesa. Les je čím dál tím řidčí a až vylézáme nad hranu lesa a společnost nám dále dělají jen roztroušené, jako obří bonsaje vypadající, borovice. Jdeme tak dlouho do kopce, až to dál nejde. Jsme na jakémsi skalním ostrohu vysoko nad údolím Bogë, máme nádherný výhled, zato však nemáme cestu, na což si tady budeme muset rychle zvyknout.

Cesta dál opravdu nevede, alespoň ne bez padáku, vracíme se kus zpět a vzhledem k pokročilé době hledáme místo pro stany. Nacházíme ho v jednom malém travnatém údolíčku, kde je dokonce i voda, sice stojatá, ale voda, což je v těchto horách taky dost vzácnost.

---

Galerie k zápisku

Cesta do hor	Stopem do hor
Políčko marihuany ve vesničce Böge	Vesnička Böge
Vesnička Böge	Prasata v Böge
Nástup do hor	Eliška uvnitř jeskyně
Konečně v horách a jeskyně na d Böge Zobrazit všechny obrázky — celkem 12 obrázků

---

---

Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky