nepřihlášený uživatel · Registrovat se · Přihlásit se

Bloudění v Prokletých horách

Pohoří Prokletije - Bjeshkët a namuna - ranní mlha

Ranní mlha

Ráno se probouzíme do lehké ranní mlhy, balíme stan a nevěda, kde přesně jsme, vycházíme směrem, kde tušíme cestu. Nejprve traverzujeme svahem přímo na západ. Stále je lehký mlžný opar a my se brouzdáme hebkou trávou, na níž se jako malé perličky třpytí kapičky rosy. Asi po patnácti minutách, kdy jsme traverzovali svahem jsme vystoupili nahoru, kde jsme narazili na okraj skalní hrany.Tato hrana se pro nás zdá nejprve nepřekonatelná a dlouho jdeme po její hraně směrem na sever, až přicházíme ke skalnímu oknu, kterým slézáme o deset metrů níže, pod sklaní stěnu do bukového lesa. Na jednom ze stromů je vidět nápis s letopočtem 1967, takže zde už někdo kdysi šel a naše GPSka nelže, když ukazuje že jsme 50 metrů od cesty. Chvíli se prodíráme hustým bukovým pralesem a snažíme se najít cestu.
Pohoří Prokletije - Bjeshkët a namuna

Konečně z lesa

Občas máme pocit, že se nám to povedlo, ale po několika krocích řidším lesem končíme opět v houští. Cestu nám navíc znepříjemňuje i profil zdejšího terénu, který je plný závrtů a propadlišť a tak neustále šplháme někam nahoru, abychom vzápětí spadly opět dolů.

Asi po hodině prodírání konečně vylézáme z bukového pralesa a přicházíme na náhorní planinu plnou ostrých škrapů a krasových závrtů. Cestu zde však bohužel opět nevidíme. Posíláme výzvědnou skupinu na obhlídku okolí a nalezení cesty, ale bohužel nic. Vyšplháme se tedy všichni na jeden z vršků, kocháme se zdejší pro nás nezvyklou krajinou a přemýšlíme kudy nejlépe dál.

Pohoří Prokletije - Bjeshkët a namuna

Pohoří Prokletije – Bjeshkët a namuna

Po dlouhém koukání do mapy, do GPSky a do terénu kolem nás pomalu vyrážíme touto bezvodou krajinou. Chvíli se snažíme jít po jakémsi falešném hřebenu, abychom měli přehled a viděli na „cestu“, ale po několika minutách jsme nuceni krkolomně slézat do jednoho ze závrtů na jehož dně Vojta potkává první, zatím malou, zmiji růžkatou.
Štír

Štír

(Zmije růžkatá – Vipera ammodytes je malý had, termín „růžkatá“ pochází z výběžku malých šupin umístěných na špičce jeho nosu. Tato zmije je odpovědná za mnoho uštknutí. Po uštknutí byla zaznamenána úmrtí. Její jed je hemotoxický, způsobuje kruté bolesti a masivní poškození tkáně. Šance na přežití se zlepšuje při včasné lékařské pomoci.) Když se propleteme hustým porostem, který je na dně každého závrtu opět šplháme nahoru, abychom v zápětí spadli do dalšího a tak dále.
Pohoří Prokletije - Bjeshkët a namuna

Kde je cesta?

Cestou ještě potkáváme, kromě několika zmijí, jednoho malého štíra, zato po vodě, která nám již pomalu dochází, ani památky.

Takovouto krajinou jdeme až do odpoledne, kdy přicházíme pod vysoké sedlo, v němž již zezdola jasně rozeznáváme kamenného mužíka, který nás utvrzuje, že jdeme správně. Plni radosti z toho, že jdeme správně a očekávání, že za sedlem již nebude takováto bezútěšná krajina, téměř běžíme po travnatém svahu nahoru. Když se vydrápeme asi o 120 metrů výše do sedla, zjišťujeme, že se vlastně o žádné sedlo nejedná (sedla jsou v krasu většinu falešná za nimi je závrt a další sedlo) a i krajina není zelenější, ale naopak. Ještě více ubylo zeleně a stromů a závrty s travnatým dnem vystřídaly jako břitva ostré škrapy.

A on tam stál

A on tam stál…

Krajina je to sice na pohled velmi zajímavá, ale s kupícími se mraky a ubývajícím světlem působí poněkud strašidelně a na někoho možná i trochu depresivně. Pomalu a beze slov putujeme touto krajinou, obdivujeme větrem skroucené borovice, které vypadají jako obří bonsaje a přemýšlíme, jak se v této krajině, plné škrapů řezajících naše pohorky vyspíme. Takto pokračujeme ještě asi dvě hodiny směrem na východ, až se před námi jako mávnutím kouzelného proutku objevuje rovný plácek porostlý trávou. Tento zelený ostrov v moři škrapů poskytuje místo akorát tak pro dva naše stany a skromné ohniště. Když kousek za „ostrovem“ objevíme závrt plný loňského sněhu, naše radost je dokonalá.

Bonsaj

Obří „bonsaj“

Rychle stavíme stany, igelitky nacpáváme sněhem a snažíme se ve zdejší pusté krajině najít trochu dřeva na oheň. Při hledání dřeva Jakubáč nachází pod jednou z velkých borovic malý pramínek vody s vydatností pět PETek za hodinu. Takže se nám vlastně podařilo najít ideální tábořiště, kterému chyběla pouze voda na umytí našich těl po pětidenním putování.

1.4.2009 21:38
Hodnocení karmou
Současná karma článku: 22.83
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

Pohoří Prokletije - Bjeshkët a namuna - ranní mlha
Pohoří Prokletije - Bjeshkët a namuna - ranní mlha
Pohoří Prokletije - Bjeshkët a namuna
Pohoří Prokletije - Bjeshkët a namuna
Pohoří Prokletije - Bjeshkët a namuna
Pohoří Prokletije - Bjeshkët a namuna
Štír
Štír
Poslední Mohykán
Poslední Mohykán
Pohoří Prokletije - Bjeshkët a namuna
Pohoří Prokletije - Bjeshkët a namuna
A on tam stál
A on tam stál
Kudy vede cesta?
Kudy vede cesta?
Bloudění v Prokletých horách
Zobrazit všechny obrázky — celkem 10 obrázků


Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky

TOPlist