nepřihlášený uživatel · Registrovat se · Přihlásit se

Machu Picchu

Machu Picchu. Nejnavštěvovanější místo jižní Ameriky. Jeden ze sedmi nových divů světa. Místo s ohromnou atmosférou pro všechny turisty a cestovatele. Navzdory všem těmto pozitivům se mi tam moc nechce.

Machu Picchu, v pozadí Wayna Picchu

Na Machu Picchu je možné se dostat pouze předraženým vlakem britské společnosti Peru Rail nebo pěšky. Pěšky lze zvolit z několika variant, nejznámější a turisticky nejvyhledávanější je Inca Trail, další a méně známou možností Salkantay nebo Lares trek. Peruánci jezdí na Macchu Picchu autobusy či kolektivy a kus dojdou pěšky, což ovšem zabere spoustu času a člověk zvyklý na fungující dopravu ztratí nepochybně spoustu nervů. (Cuzco- Santa Maria – Santa Teresa – Hidroelétrica – odtud buď vlakem, nebo pěšky do Aguas Calientes). Machu Picchu leží od Cuzca zhruba 80km, trať je dlouhá 92km a cesta vlakem trvá 4hod. Zaplatíte 45 dolarů za jednu cestu. Vůbec bych s tím neměla problém, kdybych věděla, že peníze jdou tam, kde jsou potřeba. Ovšem místní obyvatelé z těchto peněz vidí minimum, troufám si tvrdit, že dokonce nic. Všechny peníze jdou do Anglie. Jak je tohle možné? Ukazuje to na vypočítavost kapitalistické společnosti nebo snad na neschopnost Peruánců?

Na několikadenní trek nám bohužel nezbývá čas, proto volíme variantu jet vlakem. I mimo sezónu je většina lístků dlouho dopředu vyprodána a pro náš termín zbývají pouze jedny z nejdražších. To platit odmítáme. Obcházíme tedy několik místních agentur, abychom zjistily, co a jak. K našemu překvapení se při spočítání veškerých výdajů při cestě na vlastní pěst dostáváme k téměř stejné částce jako při cestě s agenturou. Rozdíl je ani ne 20 dolarů, což za bezstarostný výlet s průvodcem raději zaplatíme.

Vyrážíme na cestu v sobotu v 7am ráno z Cuzca – Poroy. Železniční stanice je oplocená a dovnitř mohou pouze turisté nebo místní lidé s jízdenkami. Podél celého plotu stojí desítky chudých Peruánců snažících se skrz plot prodat bohatým turistům nejrůznější věci. Když je tak vidím, říkám si, že celý tenhle výlet na Machu Picchu je hrozná fraška, která s životem v Peru nemá nic společného. Spolu s námi jede vlakem několik školních výletů, o říjnových víkendech vypisují Peru Rail promociones pro Peruánce, což se bohužel dozvídáme pozdě. Naštěstí jsou všichni hluční Peruánci naskládáni do jednoho vagónu. I tak však cesta není příliš pohodlná. V 11h konečně vystupujeme v Aguas Calientes, výchozího bodu na Machu Picchu. Ubytováváme se v místním hostelu a vyrážíme na prohlídku městečka. Kromě předražených restaurací, barů a hotelů zde vůbec nic není. Je tedy možné navštívit termální lázně, ale hnědá stojatá voda v malých bazéncích je vhodná pouze pro odolné drsňáky. Nic pro mě. Večer máme sraz s průvodcem, se kterým se domlouváme na následujícím dnu. Pokud máme zájem o vylezení na Wayna Picchu (limit 400 lístků na den), doporučuje nám od 3:30am čekat na autobusové zastávce. Zájem máme, tudíž vstáváme už ve 3am a o několik desítek minut později již poctivě stojíme ve frontě na autobus. Jsme mezi prvními. V 5:30am nasedáme do autobusu, který nás za 7 dolarů vyváží úžasnou pralesní krajinou nahoru na Machu Picchu. Uznávám, že mě to příjemně překvapilo. Fakt bomba. U vstupu do areálu Machu Picchu stojíme další frontu, tentokrát na lístky na Wayna Picchu. Získáváme je na 10am.

ráno bez turistů

Vstupujeme do areálu a volíme opačný postup než ostatní, a začínáme u konce prohlídkových tras. Je to nádhera. Téměř žádní turisté, nádherný opar a mraky kolem celého areálu. Nyní chápu, proč se toto místo vyskytuje na předních místech v žebříčcích návštěvnosti. Opravdu má atmosféru. Alespoň ráno, v době, kdy většina turistů teprve vyráží na cestu. V 8hod nám začíná prohlídka areálu s průvodcem. Volíme španělsky mluvícího, protože peruánská angličtina má do srozumitelné angličtiny často dost daleko. Dozvídáme se docela dost zajímavostí o Machu Picchu, procházíme všechny hlavní atrakce areálu. Bohužel nynější atmosféra s tou ranní už nemá mnoho společného, stovky a stovky lidí všude kolem dodávají místu atmosféru úplně jiného charakteru. Když chce člověk udělat nějakou pěknou fotku, musí mít zatraceně velkou trpělivost a kolikrát vystát i frontu. Po návštěvě Choquequiraa (El otro Machu Picchu; větší, ale hůře dostupné), kde jsme strávili celý den pouze v 8 lidech, tyto davy působí snad ještě lidnatěji. V 11am vyrážíme na Wayna Picchu (z profláknutých fotek kopec stojící v pozadí Machu Picchu). Cesta nahoru je docela namáhavá, zvlášť po 4 měsících nic nedělání. Ale jedná se o necelých 300m převýšení, tudíž za cca 45min vystupujeme na vrchol. Výhled na celé údolí s Machu Picchu je opravdu úžasný. Kocháme se, jíme a pak sestupujeme zpátky dolů. Pro turisty trpící akrofobií velká výzva. Nebo utrpení. Cesta není nijak zajištěná a některé úseky jsou opravdu nebezpečné. Však taky cestou na vrchol potkáváme záchranáře nesoucí na nosítkách slečnu s rozraženou hlavou. My to naštěstí zvládáme bez úrazu. Ještě chvilku trávíme mezi inckými zdmi a kolem 15hod jedeme autobusem zpět do Aguas Caliente, odkud nás opět čeká 4hodinová cesta do Cuzca.

Templo de Tres Ventanas

Nebyly bychom to snad ani my, aby se nám na cestách něco nestalo. Noc před odjezdem se nám všem zdál sen o smrti, opravdu jsme ale netušily, že to nebyla pouhá shoda náhod. Bohužel jsme se nachomýtly k události, kdy nějaký turista z Limy dostal záchvat, křeče a málem na zemi uprostřed areálu Machu Picchu, obklopen desítkami zvědavých turistů, zemřel. Naštěstí naše médica Vendy zakročila a pána poskytnutím první pomoci s největší pravděpodobností zachránila. Jeho manželka byla strašně vděčná. Pán se jevil v pohodě, navíc byl zavolán doktor zodpovědný za celý areál, my jsme ho tudíž opustily a vyrazily směr Wayna Picchu. Po návratu nám zvědavost nedala a ptaly jsme se, jak se onomu pánovi daří. Občas je opravdu lepší nestarat se, nezajímat se, nevědět. Pán po našem odchodu dostal další dva záchvaty, z čehož druhý z nich byl bohužel smrtelný. Místní doktor určil diagnózu: prasklo mu srdce. Tak si tak říkám, nejnavštěvovanější místo jižní Ameriky, Machu Picchu, jak je možné, že doktor dorazil k pacientovi pomalým krokem až za 40min, vybaven malou lékárničkou bez adekvátního vybavení? Jak je možné, že v areálu, kudy projde denně 3 tisíce turistů, jsou pouze jedna nosítka? Že nefunguje zdravotnický systém v Peru, je pro mě snáze pochopitelné, než že nebude fungovat na místě s takovou koncentrací turistů. Turistů nejrůznějších věkových kategorií. Tady jsme si uvědomily, jak tenká linie vede mezi životem a smrtí, a taky to, že hodnota lidského života v jižní Americe není vůbec vysoká. U východu nás důležití policisté chtěli jako svědky incidentu vyslechnout, nicméně poté, co se dozvěděli, že mrtvým turistou je Peruánec, o nás ztratili zájem. Stále před očima vidím paní objímající tělo svého mrtvého manžela, to, jak později zacházeli s jeho tělem. Tak tohle jsou moje vzpomínky na Machu Picchu.

Blog: Cesty bez hranic
Témata: Erasmus Mundus 2010 , Peru 2010
Názory k zápisku: celkem 5 (poslední 2.1.2011 22:59)
27.10.2010 20:40
Hodnocení karmou
Současná karma článku: 26.01
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

Machu Picchu, v pozadí Wayna Picchu
Machu Picchu, v pozadí Wayna Picchu
ráno bez turistů
ráno bez turistů
Templo de Tres Ventanas
Templo de Tres Ventanas
dopolední Machu Picchu
dopolední Machu Picchu
pohled z Wayna Picchu
pohled z Wayna Picchu
 


Diskuse k zápisku

 NadpisVloženoAutor
splněná "povinnost" 28.10.2010 22:29 Leňule
Nadpis 31.10.2010 10:59 Tomáš Roller
Cestovatelé sobě 24.11.2010 22:13 Jáchym
machu picchu ano, ale je tam vela krajsich miest kt treba videt 28.12.2010 09:18 burtie
Cestovatelce 2.1.2011 22:59 Majka
TOPlist