Choquequirao - El otro Machu Picchu

Pro svůj výlet na Choquequirao jsme zvolily doprovod agentury, a to především z důvodu absence statného mládence, který by nás na cestě k zaniklému inckému městu uprostřed vysokých hor doprovodil, navíc to byl náš vůbec první trek v Andách. Naše skupina byla tvořena průvodcem, kuchařem, panem od koní, Američanem, Němcem a námi dvěma. Obvykle tento trek trvá 4 dny, místní Peruánci mi tvrdili, že dokonce 3 dny, my jsme zvolili pomalejší variantu na 5 dní.

V neděli ráno nás v 5 hod ráno v Cuscu vyzvednulo taxi a zavezlo na místní autobusové nádraží. Dálkovým autobusem jsme jeli asi 3,5hod, poté 40min dalším taxi až do vesnice Cachora, což byl výchozí bod našeho treku. Po obědě jsme vyrazili na cestu, 15km relativně rovným terénem a další 4 km sestupu do údolí, až k tábořišti Chiquisca (1950 m.n.m.), kde jsme první noc přespali.

Druhý den jsme po snídani pokračovali v sestupu k řece Apurimac (z Quechua „ten, který mluví s bohy“, 1550m.n.m.), přešli most a čekal nás nejtěžší úsek cesty – výstup k dalšímu tábořišti ležícímu téměř u cíle naší cesty, u Choquequiraa (3033 mnm). Dnešní den tedy zahrnuje cca 400m sestupu a 1500m stoupání. I když jsme nemuseli nosit těžké batohy, pro nás jako netrénované turisty to bylo velice náročné. Po překonání nekonečného množství cik cak zatáček jsme se konečně dostali na vrchol hory a ve vesničce Santa Rosa se naobědvali. Poté již následovaly jen cca 2,5 hod víceméně rovným terénem k dalšímu tábořišti u Choquequiraa – Marampata. Po cestě jsme viděli první incké terasy.

Třetí den byl pojat jako odpočinkový, opravdu jsme den oddechu po předchozím vyčerpávajícím dnu potřebovali. Po snídani jsme vyrazili na Choquequirao, které se od tábořiště nacházelo cca 30min stoupáním. Krom nás 5 se v areálu pohybovali pouze 3 místní Indiáni hrající na hudební nástroje, což výborně dokreslilo atmosféru bývalého inckého města. Bylo to naprosto úžasný, opravdu zasloužená odměna po náročném výstupu. Ještě jsem nenavštívila Machu Picchu, nemůžu proto tyto dvě místa srovnávat, ale kouzlo tohoto místa je prostě famózní. Myslím si, že velkou roli sehrála právě absence dalších turistů nebo jakýchkoliv dalších rušivých elementů. Mohli jsme si toto jedinečné místo vychutnat sami, v tichosti, obklopeni nádhernou přírodou a vysokými andskými horami. Průvodce nám řekl docela dost informací o Incích, provedl nás po hlavních částech Choquequiraa, což bylo super. Z hlavního náměstí Choquequiraa jsme vyrazili asi 20min sestupem k vyhlídce a ke zdem s lamami. Zdi byly sice nádherný, dříve sloužily jen k okrase (což teda uprostřed

nedostupných hor moc nechápu), ale cestou zpět nás potkala krize. Fyzická. No nicméně jsme to zvládli a vrátili se zpět do tábořiště na oběd. Po obědě nás místní lidé pracující na restauraci Choquequiraa nalákali na ceremoniál Pago a Pachamama. Ačkoliv jsem byla odhodlaná se po obědě nehnout z místa, této nabídce jsem nemohla odolat. Vyškrábali jsme se nahoru podruhé. A čekali jsme na obřad. Po 1,5hod nám došlo, že to nemá smysl. Jako kdybychom neznali Peruánce! Vychutnali jsme si proto alespoň nádherný pohled na západ slunce. Jedinečné, doporučuji (především těm, kteří nejsou schopni ráno vstát na východ slunce)!

Čtvrtý den jsme se ráno vydali k další části Choquequiraa, k obřím terasám, kde se dříve pěstovala kukuřice a o trochu výš brambory. Cca 20min sestupu za to opravdu stál! Zde jsme strávili zhruba 1,5hod, průvodce nám mezitím vyprávěl o Incích. Byla to paráda. Opět sami, uprostřed hor, s výhledem na vodopády, 2 řeky, s létajícími kormorány. Při výstupu zpátky k tábořišti již naše nohy neprotestovaly. Zvykly si. Super! A pak následovala cesta zpět, opět přes vesničku Santa Rosa (kde jsem ochutnala kolu s mlékem, což byla jedna z mých mnoha životních chyb:-)), poté sestup až k jedné chaloupce, kde jsme se naobědvali. Po obědě další klesání, až k řece Apurimac, a přes most 400m stoupáním opět k tábořišti Chiquisca. Za dnešní den jsme tedy zvládli 1500m klesání, což byl značný záhul pro naše kolena, 400m stoupání, plus nepočítám cestu k terasám.

Pátý, poslední den, jsme vstávali velice brzy, abychom se vyhnuli pražícímu slunci při výstupu na vrchol. Pro mě to byl ze zdravotních důvodů nejnáročnější den (viz kola s mlékem). 4km prudkým terénem vzhůru a posléze dalších 15km po rovině. Nicméně jsme se úspěšně dopravili až zpátky do Cachory, kde jsme se naobědvali a opět stejnou cestou vrátili do Cusca. Zvládli jsme to!

Určitě můžu trek na Choquequirao jenom doporučit, a to nejlépe podniknout ho co nejdříve. Vláda již plánuje stavbu železnice podobné té, co vede na Machu Picchu. Je jasné, že případné zpřístupnění tohoto místa pro veškerou sortu turistů změní jedinečnou atmosféru Choquequiraa o sto procent. Zpětně bych také asi upřednostnila cestu bez agentury, protože přesně naplánovaná cesta pro mě není úplně vyhovující, ráda bych se např. pozdržela den navíc v inckém městě. Navíc cesta není vůbec komplikovaná, není třeba žádného průvodce, stačí se poptat místních lidí. Na druhou stranu ale cesta bez těžkých batohů, průvodcovo vyprávění o místních zajímavostech, připravené ubytování a výborné jídlo je luxus, který po celodenním trekování přijde vhod.

Současná karma článku: 11.51
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

Andy	Andy
Choquequirao	Choquequirao
Choquequirao	zeď s lamami
incké terasy	Andy

Diskuse k zápisku