Obrázek pět a půl - Krátké německé léto

…aneb o počasí tak trochu z pohledu mého nového kola

Moje nové kolo je modré, těžké jako sviňa a jmenuje se Frída. Když brzdí, radostně si u toho píská. Když jsem si ho koupila, taky jsem si radostně pískala. Přestala jsem po prvním delším výletě, kdy jsem se na vlastní nohy přesvědčila, že asi opravdu bude o něco těžší než moje červené kolo doma. Vzhledem k ceně se dá předpokládat, že vybavení tohoto kola nebude to úplně nejlepší. Cokoli, co se dá udělat z plastu, je na Frídě plastové. Což má třeba tu vlastnost, že nemajíc klipsny (Ha, a sem patří jaký tvar přechodníku, hm?), když prší, šlapátka strašlivě kloužou. Ale od začátku.

Léto začalo, když jsem si koupila kolo. Ne, to bylo ještě před létem. Kolo je v těchto končinách naprosto nutností. Bez deštníku ani krok, bez kola ani rána. Dvě éčka (= eura) za pět minut v zapařeném autobusu se mi zdá trošku moc. Chodit všude pěšky, to se sice ve městě čítajícím zhruba 250 tisíc obyvatel dá, ale přece jenom, leze to do minut a do hodin. Tak zbývá kolo.

Od té doby uběhlo několik deštivých dní a pár nedeštivých, přesněji asi tak tři.

První, to byla spíš náhoda a všimli jsme si toho jen proto, že pršet začalo až deset minut po půlnoci. Další dva, to už bylo nefalšované léto.

Byl víkend, měli jsme naplánované, že se zašijeme v laboratoři a budeme měřit. Tedy, bude měřit Luba s Kajem… Ne, bude měřit Kaj, Luba ho to bude učit a já se budu dívat. Okolnosti nahrály tomu, že většina práce se stihla už v pátek, takže jsem v sobotu s klidným svědomím vyrazila s Matúšem a Těžkou Frídou na výlet.

Kus od Aachenu je totiž nádherné jezero.

… v popředí hřiště na vodní pólo (asi), v pozadí elektrárna. Nikoli jaderná.

Eeeee, začnu jinak. Kus od Aachenu stojí elektrárna.

Taková elektrárna vyrobí spoustu tepla a je potřeba ji chladit. A taky je potřeba tu chladicí vodu někam vypouštět. No a na to Němci vymysleli jezero. Je veliké, krásně čisté, voda v něm je strašlivě osvěžující a je z něho úžasný výhled na tu elektrárnu. Vodním ptákům se to taky líbí a je jim dost jedno, odkud ta voda pochází a vesele se cachtají. My jsme se taky vycachtali a vyrazili zpět. Cestou jsme se důkladně projeli po nádherných cyklostezkách v německém stylu, tedy asfaltových. Přes to všechno jsem se po šedesáti kilometrech do kopce doslova plazila. Áno, Frída má svoje kila.

Druhý den léto pokračovalo, dokonce i tučňák na okně se podíval vysoko nad třicítku a v našem podkrovním bytě se odpoledne nedalo existovat. To jsem si myslela do té doby, než jsem se vyrazila ochladit ven…

Léto skončilo v pondělí ráno, kdy přišli beránci, pak berani a nakonec začalo pršet. A nepřestalo celý týden. Frída si přestala pískat. Nevím, jestli to znamená, že se jí to líbí, nebo že ne. Zároveň s pískáním ale přestala i brzdit, což se moc nelíbí mně. Tento způsob léta zdá se mi ale býti o něco příjemnějším. Člověk se po cestě kamkoli aspoň pořádně osprchuje. Někdy i několikrát za den.

No a pak přišel podzim. Silnice uschly, Frída zase začala brzdit a hlasitě si u toho pískat. Aspoň nemusím kupovat zvonek.

Současná karma článku: 12.06
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

Frída zaparkovaná před Uniklinikou	Elektrárna
Blausteinsee	Vesele se cachtající vodní ptactvo
Obložená (odložená) Frída	Podzim

Diskuse k zápisku