O nepostradatelnosti korektního výběru informací dnes už pochybuje málokdo. Informací je tolik, že náhodní či neopatrní hledači lehce ztratí cestu prošláplou těžkou botou užitečnosti v hustých větvích slov temného lesa bílých stránek. A zejména těm, kteří v informačním pralese zabloudili ve snaze vyhnout se podobné ztrátě orientace v prostoru okolního prostředí, je určen tento miniseriál. Jeho hlavním tématem je GPS a hlavním cílem jednoduše podat něco tak nejednoduchého, čím GPS bezesporu je.

Západ slunce obdivujeme u řeky Ebro a potom už pro dnešek: "Dobrou noc". Další den začínáme brzy po ránu v hlavním městě provincie Aragonie, ve více než půlmilionové Zaragoze. Původ města sahá až k Iberům, tehdy se město jmenovalo Salduba. Jeho existence pokračovala i v pozdějších dobách, jen název se měnil. Za Římanů to byla Caesaraugusta, za Arabů Sarakusta.

Historická podzemí našich měst prožívají v poslední době něco jako boom. Nejstarší sklepy, doly, podzemní úkryty i tajné chodby, o kterých mluví pověsti, pocházejí obvykle ze středověku a mnohde se rovíjely až do přelomu devatenáctého a dvacátého století. Na některých místech jsou středověké podzemní prostory skoro to jediné, co se nám dochovalo z dávných dob. Jedním z měst, kde bylo podzemí nedávno opraveno a zpřístupněno veřejnosti, je Světlá nad Sázavou.

Další den až do města Noia ještě sledujeme pobřeží. Noia byla přístavem města Santiago de Compostela, dnes je však přístav zanesený pískem. I přesto jsou zde přece jen patrné stopy z dob, kdy sem na lodích připlouvali mořeplavci ze severních zemí. Nedělní ráno ale věnujeme přímo symbolicky návštěvě nejznámějšího poutního místa ve Španělsku, městu Santiago de Compostela.

Ja, Český kras – toť malé, hezké, naše, i když zkrátit si život jde kdekoliv, i před vlastním domem... No nic, to nám nehrozí, začínáme. Jsme v Srbsku ně v Jugo na „májové dny“.. např. Místo 1. májového průvodu... he, taková naša súkromá prvomájová manifestacia... a to většinou na levém (po proudu, že) břehu Berounky, kousek výše je „Barrandova“ jeskyně svým portálem i lidi čumějící z vlaku lákajíce: „Pojď turisto, pojď, čeká tě velké dobrodružství!“ A také že jo.. Kdo přehlédne, že tam kde končí osvětlení z „vlakového“ portálu je „slaňák kruh“ tak má smůlu a končí.

Pojďte navštívit možná trochu opomíjené, ale velice zajímavé místo. Jižní část Moravského krasu. Oblast sice neoplývá na první pohled patrnými turistickými lákadly, ale zejména v podzemí skrývá plno tajemství ...

Mnohé legendy vážící se k tomuto tajemnému vrcholku lákají zvídavé turisty, aby překonali své síly a pokořili tuto "horu bohů". Cesta k ní však není jednoduchá...

Čtvrteční ráno je opět přímo ukázkově nádherné. Netopýři, kteří nás v noci obletovali, se už uložili ke spánku, my se naopak pomalu probouzíme. Po nezbytné ranní hygieně a snídani sjíždíme opět na pobřeží. Ale jen na chvíli, protože vzápětí odbočujeme na Guernicu. Kdo by toto jméno neznal! Nejprve tragédie - za občanské války r. 1937 ji německá legie Condor proměnila v hromadu sutin - potom světoznámý stejnojmenný Picassův obraz.

Už jste někdy zkusili cestovat s někým, koho neznáte, s kým jste se seznámili třeba přes inzerát na konkrétní cestu? Psát o tom mě napadlo, když jsem si všiml, že velká část nových čtenářů (tzv. prvočtenářů) k nám chodí právě přes rubriku spolucestování, kdy hledá spolucestovatele na nějakou cestu.

Postojenská jeskyně je největší jeskyní ve Slovinsku a druhou největší zpřístupněnou jeskyní v Evropě. Kromě toho je také jedinou zpřístupněnou jeskyní na světě, ve které je zavedena železnice.