Naplánovali jsme s kamarády výlet. Má být přímo do lůna divoké přírody Labských pískovců a abychom zažili nějaké to vzrůšo, dobrodružství a jiné divočárny (však to všichni znáte), uskutečníme ho o vánočních prázdninách. A že vyrazíme hned po kapříkovi, aby ani hodina nepřišla nazmar a my tak nepřišli o nějaké dobrodružství...

Tak jsme konečně slezli ze stromů a přešli jsme na databázové zpracování článků...

Tak mi konečně začala škola. Po třech měsících parádních, ničím a nikým nerušených prázdnin mi začala škola...

Nemám rád podzim. Není to tím, že by mi nějak zásadně vadil déšť, který k podzimu neodmyslitelně patří (i když to neustálé čištění brýlí mě pěkně štve), nebo to bláto (takový fotbálek v bahně má totiž svoje kouzlo). A vítr, který fouká ze strnišť, cuchá neustále můj (téměř) dokonalý účes, se dá použít k pouštění draků (což může být také dobrá zábava (pokud se drak, se kterým se děláte dva týdny, neutrhne a nerozhodne se ochutnat trochu té báječné a úžasné svobody)). Podzimem zbarvené stromy jsou jedním z nejhezčích úkazů v přírodě (nejhezčí úkaz v přírodě jsem samozřejmě a bez debat já sám) a procházce po zalesněných kopcích naší krajiny ve slunečném podzimním dnu se jen tak nějaká jiná procházka v jiném než slunečném a podzimním dnu nevyrovná.

Tak teď mám počítač. Sláva, konečně jsem slezl ze stromu a koupil si to zázračnou věc, bez které s dnes nikdo neobejde. Chtěl jsem ho, původně, proto, abych na něm mohl psát své velice zajímavé práce do školy a taky aby Milan dostával ty moje né už tak zajímavé články rovnou v .txt. Jeho radost z mého né tak zajímavého článku vždycky rychle opadla, když viděl jak hrůzným způsobem je opět napsaný. A to jsem se třeba i moc snažil. Chtěl jsem počítač starý levný, prostě pouze plnohodnotného zástupce stroje psacího. To se mi na(ne)štěstí nepovedlo...

Až jaro je pro mě totiž začátkem nového roku.
Proč začíná rok 1. ledna, když ještě "dojíždí" zima.
Není symbolem počátku něčeho nového a snad lepšího právě Jaro?
Není to jaro, kdy se všechno probouzí a ožívá.
A není Zima parádním zakončením roku?
Opravdu by mě zajímalo kdo a kdy to takhle rozhodl.
A hlavně jaký k tomu měl důvod.
Třeba to někdo ví.

Na začátku prázdnin jsme byli v Pobaltí, a abychom tam neumřeli hlady, měli jsme s sebou plynové vařiče. Asi se všichni shodneme, že české Var II jsou jedny z nejlepších, co jsou. Jediná nevýhoda je, že výrobce udává povolené zatížení 2 (slovy dvě) kg. Většina lidí je schopna spočítat, že čtyřlitrový ešus s vodou dvě kila mít nebude a nebude. Když jsme projížděli Ruskem a viděli ceny benzínu (odporně málo) začali jsme přemýšlet o nějakém pěkném vařiči na benzín...

Před každou dlouhou i krátkou cestou po zemích blízkých, vzdálených i vzdálenějších probíhá akce s krycím názvem "křeček". To se nakupuje jídlo různě chráněné proti nepříznivým vlivům při cestování a strká se různě po batohu, aby se ušetřilo co nejvíce místa...

Tentokrát to bylo úplně jinak, než když jsem nestopoval poprvé, ale dostalo mě to ještě mnohem víc. A proto o tom zase musím napsat. Cílem naší devítihlavé výpravy bylo jedno tábořiště kousek od vesničky Valdov, nedaleko Nové Páky. Proč jsme chtěli strávit víkend zrovna tam, to už je jiná pohádka. Důležité je, že z České Třebové do Nové Páky je to cesta nejen dlouhá, ale (a to hlavně) velmi drahá. Plán naší cesty se tedy příliš neohlížel na délku časovou, ale spíše na délku traťovou, protože jen ta má vliv na výšku finanční. Proto jsme nejeli po hlavní přes Pardubice, ale po nétakhlavní přes Týniště. Další důležitou věcí ve vyprávění by asi mělo být to, že jsme zvolili poslední možný vlakový spoj Česká Třebová-Nová Páka. Každý už asi ví, že se nám do stanice určení dojet nepodařilo. Naše cestování po cestách železného oře skončilo ve stanici Jičín, asi v deset hodin. Samozřejmě večer. Podle mapy, kterou naštěstí na nádraží měli, to bylo tak 15 až 20 kilásků. Po silnici. Než jsme se připravili na pochod, bylo půl jedenácté...

Stojíme na vlakovém nádraží v Barceloně, v ruce mapu, co byla úplně zadarmo na informacích v hale (záchody tam mají taky úplně zadarmo - tomu já říkám Evropa!) a rozhodujeme se kam asi jít...