Spoustu čtverců nalajnovaných silnicemi, vedoucími stovky kilometrů pořád rovně od severu na jih a od východu na západ. U silnice občas malá tečka, většinou blízko křižovatky. Farma. A obsah čtverce zaplňuje pole. Kukuřičné pole.

Letos v srpnu jsem strávil několik dní u přátel v městě Kazanlak. Nachází se v centrálním Bulharsku nedaleko Staré Zagory. Přátelé jsou čeští salesiánští misionáři, kteří zde již téměř dvacet let pracují s mladými lidmi. A tak jsem přijal jejich pohostinnost a čas využil k návštěvě Sokolského monastýru.

Oblast Kokořínska je velmi atraktivní pro všechny turisty a cestovatele, protože zde najdou hustou síť turistických i cyklistických tras. Na co nezapomenout při toulkách po tomto kraji připomíná Irena.

Další den vypadá úplně stejně beznadějně, přestože hlídkujeme v přístavišti už od šesti ráno. Kdo počká, ten se dočká. Brzo přijíždí kolumbijská obchodní loď vykupující na ostrovech kokosy…

Asi nejlákavější přírodní atrakcí je zde řeka Veleka, která se vlévá do moře. Pramení na území Turecka, velice blízko bulharsko-turecké hranici. Její vody se klikatí panenskou přírodou v pohoří Strandža a vlévají se do Černého moře. Obzvláště nádherné je ústí řeky, řeka musí obkroužit dlouhý pobřežní pás písku předtím, než se dostane do moře.

Achtopol je místo, o kterém návštěvníci turistických přímořských komplexů v Bulharsku nejspíš neslyšeli. Není divu a vlastně pro ně ani škoda. Určitě by zdejší atmosféru patřičně neocenili.

Podobně jako každý, kdo je v oblasti Huascaránu a je tam kvůli horám (kvůli ničemu jinýmu tam snad ani být nemůže), jsme se i my rozhodli pro lagunu 69 a Santa Cruz trek. Na vlastní pěst a v kuse. V obavě, že nebude kde koupit voda, beru do batohu osvědčený sedmilitrák.

K létu patří cestování. Už jste například objevili krásu Podyjí a kochali jste se nádherou barokních komnat zámku ve Vranově nad Dyjí? Naplánujte si sem jednu z prázdninových cest a můžete se seznámit i s neřestmi a zálibami aristokratů 18. a 19. století. Zdejší kočárovna totiž láká k nahlédnutí do pánského salonu.

Češi patří určitě mezi národy, které milují cestování. Je to možná způsobené také tím, že jsme tak dlouho cestovat nesměli. Sám mám v živé paměti zážitek z léta 1989, kdy jsme jeli s kamarádem na čundr z Prahy na Slovensko s významnou zastávkou ve vinném sklípku ve Znojmě. Do Znojma jsme se svezli místní lokálkou, která jela nedaleko od státní hranice s Rakouskem. Někde v dálce za zadrátovanou hranicí jsme z vlaku uviděli dům, který podle všeho už stál v Rakousku. Nevím, co bych v tu chvíli býval dal za to, abych se mohl podívat alespoň k tomu jednomu pitomému rakouskému baráku a říct si: „Byl jsem v Rakousku.“

Byli jste někde daleko? Máte zážitky z exotických zemí a chcete se o ně podělit? Nabízíme vám možnost přednášky v rámci CESTOVATELSKÝCH STŘED, které se uskuteční v podzimním semestru 2010.