Nizozemci nepovažují jízdu na kole za sport. Je to prostě způsob přepravy, která funguje za každého počasí a je imunní vůči dopravním zácpám. Taky je bezpečná, i když se to nám cizincům na první pohled nemusí zdát. Cyklostezky vás dovedou všude.

Na Solovkách jsou na turisty zvyklí a místní hned po přistání nabízejí ubytování. K nám se taky někdo žene, ale není mu moc rozumět, a tak ho necháváme, ať si najde někoho jiného. Přichází k nám další „hoteliér“, prý má jeho matka chaloupku, kde můžeme bydlet a už nás odvádí. Paní, u které budeme bydlet, je stará babka, chce nás ubytovat hned na verandě, nám se to moc nelíbí.

Ráno jsme se sbalili, majitelka kempu nás ochotně hodila do rezervace zubrů, odkud jsme pěšky pokračovali do Narevky (17 km). Celou dobu nás míjeli cyklisté a ohromně se smáli, že jdeme pěšky. No není se čemu divit, v Polsku se pěší turistika pěstuje především na horách.

Cestovat letadlem společnosti Etihad Airways, znamená luxus a pohodlí pro každého. Nikdo tu nedělá rozdíl mezi těmi, kdo mají levně zakoupenou letenku a mezi plně platícími cestujícími. Každý má svoji obrazovku, kde si může vybírat v záplavě písniček, filmů, nebo informací týkajících se trasy letu. Servis začíná ještě před startem, kdy stevardky roznáší balenou vodu, ale s plnou „vervou“ se na Vás vrhnou až po startu.

Rok se s rokem sešel, čas workcampů nadešel. Tentokrát mě vrtkavý rozum, rozmary duše a přízemní pudy zavedly na živelný jihovýchod… Po krátkém zastaveníčku v srbské metropoli Bělehrad jsem se vydala na workcamp, směr Knjaževac! S jízdenkou na autobus mi načesaná paní s výhružně červenými nehtíky darovala také žetonek, který jsem okamžitě ztratila.

Hlavní karnevalový program se odehrává na nejznámějším benátském náměstí Piazza San Marco a přilehlém nábřeží, kudy rovněž prochází tradiční masopustní průvod, který byste si při návštěvě karnevalu neměli nechat ujít. Ovšem karnevalem žije celé historické centrum města, je možné navštívit spoustu koncertů, divadelních a pouličních představení.

O návštěvě Afriky a jejích národních parků jsem snila od dětství, kdy mě zcela pohltily film a knížka Volání divočiny. I když se to zdálo i mně zprvu neuvěřitelné, nakonec jsem skutečně odletěla a poznala tak obě tváře kouzelného černého kontinentu – krásnou přírodu i neskutečnou chudobu. A to vše skrz workcamp v jihozápadní Keni.

Až na severu Skotska, v oblasti horských velikánů a krajiny několika se rozléhajících jezer má údajně žít proslulá Nessie. Často nazývána jako Ness, Lochneská příšera či dokonce Lochneská nestvůra. Byl by určitě obrovský hřích navštívit Skotsko a nevydat se po stopách tajuplného stvoření. Nezbývá, než zamířit do oblasti Highlands, kde se nachází nejen samotné jezero Loch Ness, ale i malebně se rozprostírající horské masivy a údolí.

Na karibské ostrovy jezdíme z řady důvodů – někdo se rozloží na pláži, jiný si jede nakoupit špičkový rum, další za přírodou. A právě tuhle možnost nabízí karibský ostrov Guadeloupe, který šéfuje francouzské části Karibiku.

Na samotném nejvýchodnějším výběžku italské boty se rozléhá jadranským mořem omývaný poloostrov Gargáno. Na rozdíl od převážně rovinaté oblasti na sever od Gargána, tady začínají mořské pobřeží lemovat skaliska, jeskyně a zátoky. I přesto, že oblast bývá občas zachvácena požáry a v okolí se rozléhá zvuk vrtulníků, které se snaží zkrotit nebezpečné plameny z výšky, není čeho se bát.